Neobjasněný děsivý případ Dita a Kamila, případ „Chirurg“, bydliště jeho a jeho dívky Verified

 Neobjasněný děsivý případ Dita a Kamila, případ „Chirurg“, bydliště jeho a jeho dívky

Všechny tyto informace nasvědčovaly, že Petr Schimmerle velice dobře splňuje představy kriminalistů o vrahu Kamily Faitove‘. Byl deviant, sexuální agresor – a měl k místu činu vztah! Chodil do sousedního VII. obvodu (Faitová bydlela v VIII, obvodé) do ulice Na Robinsonce za svou dívkou Lenkou. Čas trávili v jejím bytě nebo v blízkém baru,při svých návratech chodil Schimmerle na zastávku autobusu u obchodního střediska Duha. „Moje přítelkyně Lenka je se mnou těhotná, budeme se brát. Proto jsem se změnil, už nefetuju a prakticky ani nepiju,“ oznámil při svém výslechu s okázalou hrdostí Schimmerle. S tím nemělo cenu polemizovat. Mnohem víc kriminalisty zajímalo, jak odpoví na otázku, co dělal v minulém měsíci, tedy v prosinci 1991, především v noci z jedenáctého na dvanáctého. Schimmerle přemýšlel jen krátce: „Tohle si náhodou pamatuju dobře. Od desátého až do šestnáctého prosince jsme byli se známými v Německu, konkrétně v Norimberku. Chtěli jsme tak sehnat nějakou práci, ale taky nás zajímaly vánoční trhy a památky.“ Nebyla to ovšem pravda. Prověrka jeho výpovědi u známých, se kterými navštívil Německo, ukázala, že Schimmerle sice v Norimberku byl, ale v půli listopadu a pouze na dva dny. Zato přítelkyně Lenka měla lepší paměť: „V týdnu od 9. do 14. prosince 1991 jsem měla nemocenskou. Doma jsem ale každý den předstírala, že chodím na odpolední smě-nu, čas jsme trávili společně s Petrem, většinou pobytem v různých restauracích. Petr mě pak vždycky doprovázel jakoby ze zaměstnání domů, každý pracovní den toho týdne. Rozcházeli jsme se kolem půl jedenácté, nejpozději v jedenáct večer. Co dělal Petr potom, nevím. Ale předpokládám, že šel na autobus, aby odjel domů.“ Opravdu? Lenčino bydliště a dům, kde žila Faitová, od sebe déli asi kilometr. To znamená, že kolem 23, hodiny jeden ny mohl už Schimmerle snadno dojít k nákupnímu středisku Duha! mmerle Podezřelý mladík logicky putoval k dalšímu výslechu. Kriminalisté si vymysleli, že ho známí viděli nejen v VII. obvodu čtvrti, kde bydlela Lenka, ale taky v obvodu VIII., tedy bydlišti Faitové. Schimmerle chvíli uvažoval, naopak přiznal, že je to „docela dobře možné“: „Na osmý obvod chodíme s Lenkou za její kamarádkou Bárou. Bydlí na Sekaninově ulici, loni v prosinci jsme tam chodili docela často. Možná desetkrát, možná patnáctkrát…Je taky možný, Ze když se holky zakecaly, šel jsem domů sám.“ To bylo závažné zjištění! Vždyť dotyčná Bára bydlela jen sto metrů od místa, kde vrah napadl Faitovou, přesně řečeno od domu, kde v noční mlze zaznělo ženské volání o pomoc.
• • • Co dál? Co to všechno znamená? Na kritický den Schimmerle neměl alibi, naopak se pokoušel lhát a upravovat výpověď podle poznatků policie. Místo činu solidně znal, lesík, kde skončilo tělo Faitové, je odtud na dohled. Mohl pobývat v prostoru mezi ulicí Ivana Sekaniny a střediskem Duha ještě v době, kdy osamělá Kamila Faitová vystoupila z nočního autobusu? Na základě jiných případů sexuálních vražd lze analogicky pro-hlásit, že se to klidně tak mohlo odehrát. Není zas tak složité představit si, jak deviantně zatížený člověk se rozloučí s přítelkyní, představující pro něho jakousi „vizitku“, Ze už se zařadil mezi průměr, že už splynul s konformním způsobem žití většiny společnosti. Vstoupí sám do noci – a tma s mlhou ho doslova pohltí! Začne nasávat tajemnou atmosféru všemi póry. Taková zvláštní noc!

Pravděpodobně nejznámější a zároveň nejhrůznější kriminalistický „pomníček“ 90. let – dodnes nevyřešená vražda pohledné mladé dívky, která měla celý život před sebou.

Dita Hrabánková (1971), pohledná tmavovláska z Prahy, pracovala po maturitě na gymnáziu jako úřednice ve větší stavební firmě a zároveň se zdokonalovala v angličtině a italštině. Počátkem 90. let prožívalo cestování jak na dovolené, tak cesty za prací doslova boom a jednadvacetiletá dívka, která žila pouze se svou maminkou, se chystala do Itálie co by au pair, aby si vydělala na pozdější vysokoškolská studia. Následovala by tak stovky jiných mladých a podnikavých děvčat, které se vydaly do světa takříkajíc na zkušenou.
Nemilosrdný osud či spíše bezcitný, krutý vrah tragicky přerval nejen Ditiny sny, ale bohužel i její život.

9. června 1992 dopoledne bylo v Průhonickém parku zcela náhodně objeveno devastujícím způsobem zohavené ženské torzo zavražděné Dity, kterou maminka pohřešovala již od 27. května. Vzhledem k tomu, že její dcera byla velmi slušná a zodpovědná a lehkomyslný útěk z domova byl tedy nepravděpodobný, obávali se všichni toho nejhoršího, což se také bohužel potvrdilo.

Z výpovědí zdrcené mámy, která přišla o to nejdražší, známých a přátel si kriminalista Stanislav Plocek, jenž byl hlavním vyšetřovatelem této hrůzné vraždy, poskládal mozaiku posledních hodin života nešťastné dívky.

Právě 27. května se Dita doma svěřila, že jde na schůzku s neznámým, ale sympatickým světlovlasým mladíkem, který se jí představil jako Marek, který však nikdy nebyl objeven a ani se jako svědek nepřihlásil. V podvečer tedy vystoupila v Holešovicích na zastávce poblíž Koh-i-nooru a možná se setkala se svým vrahem – veškeré stopy zde totiž končí.

Celá tragédie byla od počátku jakoby obestřena tajemnými, až rituálními symboly – ubohá oběť byla doslova vykuchána! Také profesor Jiří Štefan z Ústavu soudního lékařství na Královských Vinohradech, který prováděl pitvu, potvrdil s určitostí, že vrahem musel být člověk se značnými anatomickými a medicínskými zkušenostmi. Kriminalisté tehdy vyslechli a pochopitelně i prověřili téměř 2000 lidí z celé republiky – pitevní laboranty, sanitáře, veterináře, ale i řezníky – pachatel však zůstával i nadále neznámý.
Hrůzný zločin, vykonaný na pohledné mladé dívce a pachatel, který spravedlnosti unikal, zavdávali veřejnosti a především senzacechtivým médiím domněnku, že se jedná o dílo satanistů, případně o obchod s lidskými orgány. Tato možnost se v dalším šetření zdála jako velmi pravděpodobná, protože agentura, která Ditě zajišťovala práci v Itálii, na ni měla velmi nestandartní lékařské dotazy (krevní skupinu, HIV vyšetření apod.), což se však později nepotvrdilo, ale ani nevyvrátilo.

Novináři poukazovali na to, že v novodobé historii se jedná o výjimečný a ojedinělý případ, ale podobná tragédie se odehrála o téměř půl roku dříve v Ostravě – Porubě.

Tehdy 12. prosince 1991 zmizela jiná mladá žena, pohledná dvaadvacetiletá Kamila Fajtová (1969-91), rozvedená číšnice s tříletým synem. O dva dny později nahlásila Policii její zmizení také matka, ke které se po rozvodu mladá žena nastěhovala.

Stejně jako v případě Dity našel i Kamilino zohavené tělo náhodný pejskař v lesíku od jejího bydliště, co by kamenem dohodil. Stejně jako v pražském případě se rozjelo policejní pátrání, kdy se prvním podezřelým stal Kamilin přítel, se kterým se oné osudné noci vracela autobusem z jiné části Poruby. Velmi na něj poukazoval fakt, že se právě v MHD spolu pohádali a mladý muž uraženě vystoupil o několik zastávek dřív a Kamilu nechal jít domů samotnou. Další šetření však prokázala jednoznačně jeho nevinu a třebaže několik lidí slyšelo v okolí panelákového sídliště Duha právě té noci volání o pomoc, nikdo Policii nezavolal ani jinak nepomohl. A bylo to, jak se později ukázalo, opravdu poslední zoufalé volání umírající Kamily, kterou bezcitný vrah nejen zabil, ale i vykuchal. Jenže stejně jako v pražském případě uvízlo vyšetřování na mrtvém bodě a plukovník Valerián, který případ vyšetřoval, připustil možnost, že zde si deviantní pachatel navíc i ukojil touhu po fetiši – Kamile totiž kromě některých vnitřních orgánů chyběly i ruce!

Strašlivé, brutální a téměř shodné vraždy dvou mladých, krásných dívek v rozmezí půl roku pochopitelně naváděly kriminalisty na domněnku, že jde možná o jednoho a téhož pachatele, který vyhledává své oběti ve větších městech, avšak po mnoha šetřeních se tato možnost téměř vyvrátila, pouze se potvrdilo, že i zde se jedná o sadistického vraha se značnými anatomickými znalostmi.

V policejním sítu vyšetřovaných tehdy uvízl i mladík Petr Š.(1964-98), známými přezdívaný Chirurg!, který byl již několikrát trestaný za sexuální agresi a který navíc neprošel ani detektorem lži. S velkou pravděpodobností to nejspíš byl pachatel, ale policisté neměli dost přímých důkazů, kterými by ho usvědčili a tento deviant, který navíc propadl drogám, spáchal v Německu r. 1998 sebevraždu – své děsivé tajemství (pokud je měl) si vzal do hrobu.
K této verzi se přikláněla i jeho bývalá manželka, která investigativnímu novináři Stanislavu Motlovi, jenž připravoval dokument o obou obětech, poskytla podrobné svědectví, bohužel ani tohle k jednoznačnému prokázání viny Petra Š. nestačilo. Třebaže „Chirurg“ byl blonďák, třebaže často cestoval i do Prahy, ale i do Německa, třebaže měl prokazatelně značné anatomické znalosti, třebaže byl deviantní sadista – nikdy se nenašel ani jediný přímý důkaz či souvislost s vraždami!

Uplynulo již více než dvacet let od tragického úmrtí obou mladých, krásných dívek, Ditě ani Kamile už nikdo nikdy život nevrátí.Je však skutečný pachatel po smrti nebo ještě někde chodí mezi námi? Podaří se vůbec ještě tyto děsivé a záhadné vraždy vyřešit nebo nebo se Dita a Kamila navždy stanou novodobým pomníčkem jako prvorepubliková vražda Otýlie Vranské?

Zdroj, odkazy:

https://www.fdb.cz/